Umělecký kovář

Umělecký kovář
Sdílet na:
 

Kovářem se člověk nenaučí, tím se musí narodit.“ Tato věta mého mistra, pana Brabce, mě provází celým životem a zkušenosti ukazují, že tomu tak skutečně je.

Historicky býval kovář jedním z nejšikovnějších a současně i nejváženějších lidí na vesnici. Vyráběl lidem věci, které denně potřebovali ke své práci jako například motyky, sekery, pluhy, nože, koval koně a krávy, okovával vozy a také léčil zvířata. V době válek dělal meče a další zbraně. S rozvíjející se společností se vyvíjelo i kovářské řemeslo. V dobách, kdy šlechta stavěla svá sídla, můžeme hledat počátky uměleckého kovářství. Zdobné a současně pevné kované brány a ploty, mříže na okna, ozdobná kování dveří atd., byly prvními vlaštovkami krásných a dobu přesahujících uměleckých děl. Krásu těchto kovaných prvků můžeme obdivovat celá staletí. Není divu, že kovářství, jako jedno z mála řemesel, má v řecké mytologii i svého boha - Héfaista.

Postupně se kovářské řemeslo rozvinulo natolik, že v současnosti je z něho několik různých samostatných oborů jako například: kovář-podkovář, strojní kovář, umělecký kovář, nožíř, platnéř atd. Nejžádanější v dnešní době je ale umělecký kovář, který musí mít mimo jiné i výtvarné nadání, estetické cítění a dobré základy poctivého řemesla. Dobrý kovář dokáže skloubit kvalitu, originalitu, estetiku i účelnost. Každá kovářská dílna má svůj rukopis a každá chce být v něčem originální. Proto vzniklo během staletí tolik zajímavých děl. V žádném jiném oboru nenajdete tolik různorodých technik a způsobů zpracování železa. Zkušenosti starých mistrů se předávají mladé generaci, aby byla záruka toho, že toto řemeslo bude pokračovat i nadále. Jak jednou mladý kovářský učedník nasaje vůni železa, zamiluje se do ní navždy. Kovář bývá velký nejenom vzrůstem, ale především svými činy. Často najdete pod vousatou tváří úsměv a pod kovářskou zástěrou dobré srdce.

umělecký kovář